Jistý člověk jměnem Plotkin předvedl nám svoji mez, díky které vymýšlet kód s více slovy marné jest. Otázkou je ovšem, pokud limit nelze přesáhnout, zda je vůbec možné počtu kýženého dosáhnout. Levenshtein nám ukazuje, že je jistá matice, která, pokud najdeme ji, pomůže nám velice.
Této spásné matici se říká Hadamardova; z jejích řádků vyrobíme snadno slova kódová. Potřebujeme však, aby splňovala věci dvě: Jako prvky jen plus nebo mínus jedna užít lze. Navíc každé řádky dva na sebe kolmé musí být, neboť slova musí hodně daleko od sebe žít.
Teď je ovšem otázkou, pro jaká přirozená Hadamard nám matici dá velikosti . Snadnou úvahou o sloupcích dá se dokázat, že když není dva ani jedna, musí násobek být čtyř. Nikdo ale neví, jestli to je ekvivalence, tedy zda pro žádný násobek čtyř nejsme bez šance.
Matematiko naše, jež jsi všude kolem nás, posvěťte se axiomy tvé, dokažte se věty tvé, buď rigoróznost tvá jak v teorii, tak i v aplikacích. K epsilonu deltu dej nám dnes a odpusť nám naše chyby, jako i my odpouštíme našim vyučujícím a neuveď nás v depresi, ale chraň nás od humanitních věd. Neboť tvá je krása i moc i nevyhnutelnost navěky. QED.
Zdrávas Matiko, poznání plná, Euler s tebou, požehnaná ty mezi vědami a požehnaný plod zkoumání tvého, čísla. Skvělá Matiko, vědo nejlepší, pros za nás líné, nyní i v hodinu zkoušky naší. QED.
Abelíčku, můj strážníčku, zkonverguj mi mou řadičku, polynomy stupně pět od řešení ochraň hned. Řadu, součet zkonverguj, Abelíčku strážce můj.