Poezie

Matematické básně

Raabeovo kritérium

Podíl nerozhodne? Raabe ti s tím bodne! Odečti od jedné Vynásob to $n$ V limitě to vem Porovnávat jdem Víc než jedna to je? Řada konverguje Míň? Pak diverguje Přesně jedna však? To je blbé pak Gauss, ten by to zmák

Hadamardova matice

Jistý člověk jměnem Plotkin předvedl nám svoji mez, díky které vymýšlet kód s více slovy marné jest. Otázkou je ovšem, pokud limit nelze přesáhnout, zda je vůbec možné počtu kýženého dosáhnout. Levenshtein nám ukazuje, že je jistá matice, která, pokud najdeme ji, pomůže nám velice.

Této spásné matici se říká Hadamardova; z jejích řádků vyrobíme snadno slova kódová. Potřebujeme však, aby splňovala věci dvě: Jako prvky jen plus nebo mínus jedna užít lze. Navíc každé řádky dva na sebe kolmé musí být, neboť slova musí hodně daleko od sebe žít.

Teď je ovšem otázkou, pro jaká přirozená $n$ Hadamard nám matici dá velikosti $n \times n$ . Snadnou úvahou o sloupcích dá se dokázat, že když $n$ není dva ani jedna, musí násobek být čtyř. Nikdo ale neví, jestli to je ekvivalence, tedy zda pro žádný násobek čtyř nejsme bez šance.

Matematické modlitby

Matematiko naše

Matematiko naše, jež jsi všude kolem nás, posvěťte se axiomy tvé, dokažte se věty tvé, buď rigoróznost tvá jak v teorii, tak i v aplikacích. K epsilonu deltu dej nám dnes a odpusť nám naše chyby, jako i my odpouštíme našim vyučujícím a neuveď nás v depresi, ale chraň nás od humanitních věd. Neboť tvá je krása i moc i nevyhnutelnost navěky. QED.

Zdrávas Matiko

Zdrávas Matiko, poznání plná, Euler s tebou, požehnaná ty mezi vědami a požehnaný plod zkoumání tvého, čísla. Skvělá Matiko, vědo nejlepší, pros za nás líné, nyní i v hodinu zkoušky naší. QED.

Abelíčku, můj strážníčku

Abelíčku, můj strážníčku, zkonverguj mi mou řadičku, polynomy stupně pět od řešení ochraň hned. Řadu, součet zkonverguj, Abelíčku strážce můj.

Básně o lásce

Zeď

Přede mnou stojí velká zeď Vyšší než jakýkoli hrad Širší, než kam lze dojít teď Obklopuje půl světa snad

Proč se za zeď chci podívat? Proč mě zajímá, co je tam? Proč mi nestačí jen ta část, ke které pořád přístup mám?

Jiní s tím problém nemají Prochází skrz jak duchové Když se ptám, jak to dělají, odpovědi jsou takové:

„Jak jen můžeš s tím problém mít? Snadnější to být nemůže.“ Když však proti zdi zkusím jít, tělo mé projít nezmůže…

„Nesnaž se o to, já to znám, nic dobré se tam neskrývá.“ Když přesto všichni chodí tam, jsou jejich slova pravdivá?

„Jen ten, kdo v srdci ďábla má, chtěl by na druhou stranu zdi.“ Proč ten, kdo toto povídá, od vlastní rady upustí?

Probourat též ji nemohu Zbořil by se tím celý svět Zbývá jen sedět na rohu Tiše si nad tím pobrečet

Návrat do reality

V mých představách Na tělo když jsem sáh Z jejích úst se slastně ozv̇alo „ách“ Ve skutečnosti Můj dotek je jen k zlosti Způsobí jen pocit znechucenosti

Guma

Vypij flašku, tahej gumu Zjisti pak, že nemáš komu Předvést nepřítomnost umu Utop svůj žal sklenkou rumu